Osmdesátý den

15. července 2018 v 10:56 | Ještěrka |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Je 27. února 2018 a jsme doma. Cesta proběhla bez problémů, nezmrzli jsme. Ted musíme vybalit a hlavně začít zpracovávat fotky a videa.

Děkujeme všem, kteří nás celou dobu našeho putování sledovali.
 

Sedmdesátý devátý a osmdesátý den - cesta domů

15. července 2018 v 10:56 | Ještěrka |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Dnes v půl druhé odpoledne nasedneme u našeho resortu do minivanu, který nás odveze přímo na letiště Suvarnabhumi. Vyhneme se dopravním zacpám v Bangkoku, letiště je od něj vzdálené třicet kilometrů. Za dopravu jsme zaplatili 650 THB/os. a v ceně je i přeprava trajektem. Cesta by měla trvat pět hodin, takže budeme ještě dlouhou dobu čekat na letišti. Odlet do Dubaje máme zítra v jednu hodinu po půlnoci. Po šesti hodinách letu a čtyřhodinovém čekání na další spoj nás čeká ještě jeden šestihodinový let z Dubaje do Prahy. V Praze bychom měli být v úterý po obědě. A v Praze už na nás bude čekat Jarin s vyhřátým autem a nejteplejším oblečením, které doma najde. Čeká nás nejen šestihodinový časový posun, ale i teplotní šok. V Thajsku je 32st.C, v Praze má být mínus šest.
Tak to je zhruba itinerář naší cesty domů. Snad všechno vyjde podle plánu..

Sedmdesátý osmý den je poslednim na Koh Changu

15. července 2018 v 10:56 | Ještěrka |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Ubytování v Chokdee Resortu je docela dobré. Krásně jsme se vyspali, Freďáček vstával až v půl deváté.
Servírovaná snídaně byla dostačující. Opět snídáme s pohledem na moře.
Nevim, proč má tohle ubytování tak nízké hodnocení. Možná proto, že na písčitou pláž musíte dojít k Magic Resortu.
Možná se lidem nelíbí systém splachování WC sprškou nebo nádobou s vodou. Ale nám tohle nevadí, nejsme v Evropě. V jihovýchodní Asii už jsme strávili celkem půl roku a zažili jsme i horší věci. Turecké záchody, krysy, gekony. A na pokoji či v bugalovu mravence, moskyty, ještěrky, velké kudlanky, i šváby. Malé bílé červy v zeleninovém salátu, kočky v jídelně na stole, mytí nádobí v lavorech na ulici. Českého hygienika by tady nutně jeblo! A co? Žijeme!
My to tu máme rádi a určitě, pokud zdraví dovolí a zase našetříme, se na zimu vrátíme. Jednak je tu pořád co objevovat, pořád je tu relativně levno a hlavně, je tu teplo :-)
...pokračuje Freďák:
Takže, abychom se dosyta nabažili, tak jsme po snídani a pravidelné hodinové siestě opět mazali do vody. Dnes to trochu foukalo od severozápadu a tím pádem byly úžasné vlny. Konečně moře jak má být. Po koupeli a malém obídku jsme si šli dát masáž. Opět naší oblíbenou olejovou.
Ke konci procedury, když mi masérka masírovala spánky a obličej, jsem si dokonce na chvilku schrupnul. Moc příjemná záležitost.
Po masáži se Marcelka odebrala na pláž a já šel ještě něco koupit.
Večeři jsme si dali v restauraci Magic Resortu, kalamáry a krevety. Co jiného, když jsme u moře.
Tak poslední večer...
Nashledanou. A někdy v zimě, když to vyjde, zase tady. A nebo někde jinde... Zítra jen zabalíme a odpoledne odjezd směr Bangkok
 


Sedmdesátý sedmý den se naposledy stěhujeme

15. července 2018 v 10:55 | Ještěrka |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Ano, dnes nás čeká poslední stěhování do jiného ubytka. Není to nic složitého. Protože jsme v Magic Resortu nesehnali ubytování do pondělí, přestěhujeme se na poslední dva dny do vedlejšího Chokdee Resortu.
Bydlíme znovu v domečku s koupelnou, klimčou, TV a ledničkou.
Nejsme sice v první řadě od moře, ale na ty dva dny do odjezdu to nevadí.
U tohoto resortu je kamenitý břeh
Na pláž se chodí k Magic Resortu, je to jen pár kroků
Na snídaně budeme zase chodit do restaurace nad vodou. Snad se ráno nespleteme a nepůjdeme do Magicu :-)
Mimochodem, dnes jsme si v Magicu opět užili bufetovou snídani, znovu si Freďáček mohl dát párek s hořčicí. Při odevzdání klíčů na recepci bylo moc milé rozloučení s naší recepční, která mě objala, poděkovala za pobyt a zvala zase na příští rok. Kdoví, třeba to zase vyjde..
Plán pro dnešní den je jednoduchý.
Dle možností si ještě užít sluníčko, máchání našich schránek ve slaném nálevu a k večeru ještě zajedeme něco nakoupit a spojíme to nejspíš večeří na nočním trhu. Možná kuřátko, možná ryba nebo mořské plody... uvidíme.
........
Teď už je večer a můžu napsat, že je plán splněn. V moři jsme vydrželi hodně dlouho. Už proto, že jsme se v něm potkali s dvěma Čechy z Hořátve u Nymburka, se kterými jsme si pokecali.
K večeru jsme stopli taxík, že se svezeme k nočnímu trhu. Freďák ani nemusel vysvětlovat, kam chceme, stopli jsme si stejného taxikáře, který nás vezl minule. Koh Chang je prostě malý.
Nejdříve jsme nakoupili dárky domů a pak jsme zamířili na trh.
Na tržišti jsme už věděli, kam jít na dobrou grilovanou rybu.
Byla opět výborná.
Tak tohle je asi poslední letošní ryba na Koh Changu
Večeři už tradičně zakončuji smoothie a Freďáček vychlazeným Changem. Z dálky směrem od Magicu se tlumeně ozývají bubny a karaoke...

Sedmdesátý šestý den s námi soucítí počasí

15. července 2018 v 10:54 | Ještěrka |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
TICHO! Je pátek večer, začátek víkendu a je ticho! Žádné karaoke...jupíí!
Ale abych začala od začátku, tedy od rána. Po probuzení jsem si myslela, že nám hučí klimatizace, ale ono pršelo..lilo, jak to déšť umí jen v tropech. Tak a máme po snídani! Ale za půl hodiny bylo po dešti, jen zůstala zamračená obloha. A tak snídaně byla. V Magicu jsou už druhý den místo bufetu servírované snídaně. Možná stávkuje kuchař, možná se chce ušetřit. To se ruským návštěvníkům nebude moc líbit. Ti rádi a hodně papají. Oproti loňsku v Magic Resortu slyšíte ruštinu na každém kroku. Rusové podle odhadu tvoří tři čtvrtiny klientely. Ale to ostatně na celém Koh Changu. Rusy moc nemusíme, ale už nám tak hrozně moc nevadí jako před lety. Hlavní je, že nejsou tolik hluční jako Číňani nebo Japonci.
Protože se pořád honily mraky, vypravili jsme se na masáže. Hodinová olejová masáž vám dá pořádně zabrat. Bolí vás celej člověk. Zítra ale bude dobře. Po návratu si šel Freďáček odpočinout, já šla do moře.
Moc koupajících tu dnes není. Je celkem teplo, občas vykoukne sluníčko, ale honí se mraky a chvílemi trochu prší. Vypadá to jakoby nás počasí připravovalo na teplotní šok, který nás příští týden čeká. Protože doma mrzne, budeme si muset zvykat na teploty o víc jak třicet stupňů nižší! Brr!
Celý den dnes posedáváme, poleháváme, surfujeme po netu, fandíme našim hokejistům a jsme smutní po jejich prohře. Na večeři jsme se vypravili do včera objevené jídelny, kde si nás dlouho nikdo nevšímá. Navíc se rojí mravenci, je jich všude plno, žerou nás komáři a my se bez večeře dáváme zbaběle na ústup. Nakonec nám poskytla azyl restaurace v našem resortu. Nad hladinou moře je klid, neprší, jen občas příjemně zafukuje větřík. Večeře byla dobrá, dokonce jsme za ni zaplatili míň, než jsme odhadovali. Teď je deset hodin večer, spokojeně se válíme a vychutnáváme si to TICHO!

Sedmdesátý pátý den - pláž a řeka

15. července 2018 v 9:02 | Freďák |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Dopoledne jsme znovu strávili u moře. Čím dál tím víc si to užíváme. Ve vodě jsme schopni vydržet hodinu. Pak na chvíli na sluníčko a zase do moře...to je vám taková votrava...
Po lehkém obídku (půlce kuřete) se Marcelka vydala na malý výlet podél řeky do vnitrozemí.
Tato říčka se vlévá do moře asi 1km severně od našeho resortu.
Podél říčky vedou dřevěné chodníky
Domácí spí v hamakách
...............
Já jsem neobědval, jelikož jsem poté, co jsme vylezli podruhé z moře, usnul...
No co, asi jsem to potřeboval. Probudil jsem se kolem půl čtvrté. A vzhledem k tomu, že hlad již notně cloumal mým majestátem, vyndal jsem z ledničky svou půlku kuřátka a otevřel pivo.
Vzápětí se objevila moje spolubydlící...Ta jak ucejtí žvanec...
Jen jsem si uďobl kuřátka a spláchl to Changem a už jsem byl znovu nahnán do běsnících vln. Vymáchali jsme se a šli se natáhnout.
No a pak už bylo na čase popřemýšlet, co s večeří.
Marcelka se tohoto tématu chopila se slovy: Kam půjdeme na večeři?
Nikam, odvětil jsem suše, je tam ještě čtvrtka kuřete!
To je tvoje!!! A já jsem pochopil, že má námitka neprojde. No dobře, půjdeme teda na polívku, rezignoval jsem. Polévkové porce, podávané ve zdejších pouličních jídelnách, kam chodí především místní a baťůžkáři jako my, jsou opravdu velké a chutné. To si dám a ráda, prohlásila a dodala, pivo si dávat nemusíme, vždyť ho máme v ledničce! To je život... Na večeři jsme se vydali téměř v sedm. Cestou k naší vyzkoušené jídelně, kam jsme měli namířeno, jsme zakopli o jinou, kde jsme ještě nebyli.
Jídelnička stojí hned před obchodem, kam chodíme nakupovat. Jak to, že jsme si jí dosud nevšimli? Usedáme a studujeme menu.
Vtom ke mě miláček zdvihne pohled a nevinným tónem položí otázku. Nedáme si pivo??? Dyť jsi říkala...ani jsem nedokončil. Péťo, když já mám hroznou žízeň! je nepřekonatelnej argument.
V menu jsme objevili naši oblíbenou polévku Sukiyaki...Bingo!
Objednal jsem pro sebe s vepřovým a Marcelce s krevetami. A pivo. Jenže ouha, pivo nemají, ale můžeme si pro něj dojít do obchodu.
Podívala se na mne okouzlujícím pohledem. A dojdeš tam??
Já jí miluju. Ale občas bych jí zabil. Ovšem, pro tentokrát jí daruji život. Mám taky žízeň...
Než nám připraví naše jídlo, nějak nám ta láhev vyschla. Dáme ještě jedno? Až po jídle, aby nám nezteplalo, namítám. Ale jdu do obchodu...
A už nám to nesou...
Když jsem viděl na vrchu nalitou známou omáčku, pomyslel jsem si...
...No, tak to opravdu bude "no spice", jak tvrdila obsluha.
A měl jsem pravdu. Ale dali jsme to v pohodě. Holt už máme po té době vytrénované vnitřnosti. A fakt jsme si pochutnali. Cestou jsme se ještě zastavili pro smoothie a melouna.
Takže nakonec velmi příjemná večeře.
To jsme ale netušili co nás čeká. V podstatě hned za bungalovem je zídka, která odděluje vedlejší resort. A právě hned za touto zídkou se někdo rozhodl oslavit své narozeniny. Nic proti tomu, taková chvíle zasluhuje oslavit.
Jenže Thajci slaví krom jídla, pití a hodně přátel hlavně tím, že postaví slušně výkonnou aparaturu a připojí noťas s nainstalovaným karaoke. A pochopitelně se u mikrofonu snaží všichni vystřídat. Jejich nevšední zpěvácké "výkony" navíc doprovází jednoduché rytmy bicích, linoucí se
z přebasovaných beden, vyhnaných na maximum.
Vydržel jsem půl hodiny. Potom jsem si narval do uší vatové tampony, strčil hlavu pod polštář a snažil se usnout. Víkend je před námi, bůhví, co si ještě užijeme..

Sedmdesátý čtvrtý den - plážové radovánky

21. února 2018 v 14:06 | Ještěrka |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Po včerejším výkladu o thajské gastronomii zase napíšu já, co se děje. Ono toho moc není. Včera jsme se flákali na pláži, ani na oběd se nám nechtělo. Měli jsme tu instantní polévky v kelímku a hromadu ovoce a tak jsme se najedli tady. Nějak jsme si zvykli po bohaté snídani obědvat jen něco malého. Večer jsme pojali trochu slavnostněji, když měl Freďáček narozeniny. Došli jsme si na večeři do restaurace vedlejšího resortu. Měla jsem chuť na kalamáry, Freďák na rybu. Ale měli jsme jít jinam. Kalamáry byly jako podrážka, ryba za ty peníze, které jsme za ni zaplatili, byla malá a nic extra. A tak se naše slavnostní večeře moc nepovedla..
Dnešní den probíhal podle podobného scénáře. Slunce dnes nepálilo, bylo pod mrakem a u vody příjemně. Navečer jsme si stopli taxika a odjeli o pár kilometrů severněji do pekárny pro chleba a na večerní trh.
I na Koh Changu se začínají objevovat nápisy v azbuce
Na trhu jsme zakoupili ovoce a grilované kuře.
U stánků s čerstvými rybami jsme si vybrali jednu skoro dvoukilovou, kterou jsme si nechali připravit na roštu.
Oproti včerejší, která měla být dle obsluhující "big", jsme za ni zaplatili jen 130 báthů. Připravuje se tak, že dovnitř vykuchané ryby se dají bylinky, ryba se obalí v soli a peče se na grilu. Protože na první pokus nebyla dostatečně propečená a musela zpět na gril, jako omluvu jsme dostali navíc hit letošní sezóny, bramboru pečenou v alobalu.
Co na tom, že nejíme u prostřeného stolu, ale téměř na ulici, když je jídlo lepší a levnější. Když spočítám cenu ryby, pití a obě cesty za taxík, ušetřili jsme dnes oproti včerejšku 180 báthů a moc jsme si pochutnali. Večeři jsme "zazdili" Freďáček pivem a já tradičně smoothie a spokojeně jsme se vrátili do resortu.

Sedmdesátý třetí den aneb pojednání o thajské gastronomii z pohledu laika...

21. února 2018 v 7:07 | Freďák |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Vzhledem k tomu, že se naše cestování pomalu chýlí ke konci, nesmím opomenout podívat se trochu hlouběji na gastronomii. Ono se sice říká, že nejen jídlem živ je člověk, ale ať to berete jak chcete, nažrat se nakonec musí každej.
Člověk, který vyráží do Thajska s cestovkou do pětihvězdičkového hotelu s programem all inclusive, to má daný. Prostě zbodne, co mu dají na talíř a ví, že to jídlo se bude alespoň vzdáleně podobat evropské kuchyni.
Ale co chudák baťůžkář? Tomu nezbývá, než položit svůj žaludek na oltář poznání a protože thajsky neumí, musí se k tomu poznání dopracovat vlastní hubou a chuťovými pohárky.
Ani u nás to nebylo jiné. Asi nejznámější jídlo zdejší kuchyně, které snad ochutná každý, je Pad Thai. Nudle s vejcem, zeleninou, klíčky mungo, mletými oříšky a vepřovým nebo kuřecím masem, případně mořskými plody, což jsou téměř vždy krevety. Měli jsme je mockrát, ale pokaždé trochu jiné. Inu, kolik kuchařů, tolik chutí.
Nudle a rýže, to je podstata asijské kuchyně vůbec.
A pochopitelně také chilli a zelené, žluté a červené kari. A k tomu ještě zázvor, citronová tráva a řada různých omáček. Sójová, krevetová, rybí a další a další. Cibule, česnek, různé fazolky, zelené listy čehosi a spousta dalšího..Ač jsme zde strávili celkem téměř půl roku, ještě jsme nepostřehli, jak se co jmenuje, ale ani jak se co používá. I když něco už víme. Například, je-li v názvu jídla curry (jakékoliv), buďte si jistí, že vám bude hořet huba. A můžete stokrát křičet při objednávce jídla No spice! Oni vám to s úsměvem potvrdí, ale pálí to stejně. Prostě začněte s tím méně pálivým a pomalu se připravujte na to, že vám po dlouhém tréninku bude fuk, když vám budou lejt do krku rozžhavené železo. My jsme zatím někde v první třetině. Na Jarina zatím nemáme. Ten baští Tom Yum, ostrou jako žiletka, jako by se nechumelilo.
Další věc, na kterou si zde musí našinec rychle zvyknout, je, že nic není slané a skoro vše je nasládlé. Našince ty chuťové kombinace překvapí. Holt jinej kraj, jinej mrav. Ale například k ananasu, který se zde prodává na každém rohu (oloupaný a nakrájený), vám přibalí sůl namíchanou s chilli, protože tak to má být. Nebo jídlo Massami kari, hodně oblíbené a velmi časté. To je omáčka podobná jako kuře na paprice, ve které jsou kusy kuřecího masa, je přiměřeně pálivá, ale zároveň nasládlá.
Výborné jsou polévky - obrovské porce silného vývaru se zeleninou, masem a tofu. Nebo ta s kokosovým mlékem, zeleninou a kuřecím masem..
Také se zde griluje a to snad vše, co vás napadne, maso, ryby, mořské plody, zelenina, ovoce.
Nedostižné jsou palačinky s ovocem a Ještěrkou milované smoothie.
Asi největším hitem letošní sezóny jsou kupodivu brambory. Pomalu začínají dobývat i tuto část světa a je to skvělý obchodní artikl.
Kdo ostrou kuchyni nesnese, bude se muset spokojit s rýží a nudlemi, ovocem, případně pečeným či smaženým kuřetem a třeba s hranolky.
Náš ovšem baví hledat a ochutnávat. Ano, občas se u jídla potíme, občas i nedojíme, ale chuť a žaludek jsme si zatím nezkazili. Přesto, že naším cílem je převážně Street food. Vlastně jen jednou bylo Ještěrce špatně, kupodivu, po sterilně zabaleném jídle, které podávali ve vlaku jako se podává jídlo v letadle. Jídlo na ulici máme rádi. Je vždy z čerstvých surovin, připravené za pár minut přímo před vašima očima.
Thajská kuchyně je hodně rozmanitá, hodně zvláštní (minimálně pro našince, který přijede poprvé), ale určitě chutná a hlavně hodně zdravá. A my ji milujeme, chutná nám víc než třeba indická kuchyně.
Tak "รสชาติดี" (Dobrou chuť!)

Sedmdesátý druhý den - Blížíme se do finále...

19. února 2018 v 15:14 | Freďák |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Po včerejším nádherném večeru s grilováním a s kytarou jsme vstávali až po půl deváté...To víte, když se někdo téměř o půlnoci cpe v posteli vychlazeným melounem, to se pak druhý den blbě vstává..
Dnešní snídaně, stejně jako včerejší večer, se nápadně podobají tomu, na co jsme zvyklí z domova. Vzhledem k tomu, že se mi konečně podařilo sehnat obyčejnou hořčici, dali jsme si snídani jako doma a to párek s hořčicí. Místní toustový chleba už mi nějak leze krkem, tak ještě normální chleba, zakoupený včera v Makru. No, za pár dní se vracíme, je třeba si začít zvykat na domácí českou stravu. Kolem poledního jsme se neradi rozloučili s paní domácí a s resortem Sai Khao Inn.
Po absolvování nám už důvěrně známé trasy nás taxikář vyhodil u cedule našeho předposledního ubytování, které jsme si hodně oblíbili
V Magic Resortu bylo překvapivé a příjemné, že si nás paní recepční pamatovala z loňska.
Magic Resort
Snad proto jsme trochu protekčně dostali bungalov asi 15 metrů od břehu moře. Dokonce povolala jednoho zaměstnance, který nám i přes naše protesty naložil naši bagáž na káru a odvezl nám ji až k bungalovu. Tam vše nanosil dovnitř a omlouval se, že náš pokoj ještě není uklizený.
Vzápětí ovšem naběhla pětičlenná úklidová četa a během 15 minut bylo hotovo, k naší spokojenosti.
Máme čtyřlůžkový pokoj za cenu dvoulůžkového
Tady to bude hodně pohodlné.
Tak a teď rychle do plavek a hurá do vln. Moře je trochu chladnější, od rána je zataženo, ale to neřešíme.
Pláž je poloprázdná, tak, jak to máme rádi a hlavně je pár metrů od bungalovu.
Po koupeli jdeme něco koupit. Bohužel, pro pivo musíme ještě jednou později. Bylo by škoda chodit na drahé pivo do restaurace, když ho můžeme koupit levněji v 7/11 a využít naši ledničku.
Alkohol je možno koupit pouze od 11 do 14 a od 17 do 21 hodin. Také novinka oproti loňsku.
Teď už je devět hodin večer. Vrátili jsme se z večeře, válíme se v posteli a smolíme pro vás tenhle článek. Snad se vám bude líbit.

Sedmdesátý první den jsme zase líní

18. února 2018 v 15:30 | Ještěrka |  Thajsko, Malajsie 2017/2018
Počasí se neumoudřilo. Je sice pod mrakem zafukuje občas větřík, ale je prádelno. Freďáček se obětoval a znova došel do Makra pro chleba, aby bylo k obědu a večerním rybám. V tomhle počasí nechodíme v poledne na teplé jídlo, ale máme něco studeného a ovoce.
Jinak je dnešek opět ve znamení lenošení, čtení, povídání a pohody.
V šest večer šel Freďáček roztopit gril a okamžitě u něj byla paní šéfová s kytarou. Ještě mu přinesla nějakou místní ostrou klobásku a ananas, aby se mu dobře grilovalo.
Tuňák i makrela dopadly na jedničku. A když potom Freďák hrábnul do strun, připadali jsme si jako v Kersku.
Poznámka: I komáři tu žerou stejně jako u nás na chatě.

Další články